“To je těžké jak hovado!”

19. ledna 2015 v 8:30 | Zorka |  Fejetony

"To je těžké jak hovado!"


Posledně jsem psala své zamyšlení o Vztazích. Zmínila jsem se taky o tom, že násilí nebo arogance nemusí mít jenom jasnou, výraznou podobu, že může i být schováno za běžné situace, které už postižené ženy vůbec nevidí, nerozlišují, a berou je jako normální.

Vzápětí mne takový ukázkový případ potkal v supermarketu. Stála jsem ve frontě na pokladnu a za mnou se ozval unavený a mrzutý (český) ženský hlas: "To je těžké jako hovado!"

Otočím se a vidím za sebou mladý pár, kdy žena drží z posledních sil těžký nákupní košík, měla tam dvě nebo tři dvoulitrové flašky jakési sladké vody, plus další nákup, a zjevně měla vážný problém ten košík udržet v ruce. Její pohled směrem k jejímu partnerovi byl jasný: 'Tak pomůžeš mi???!!!'

"Já ti POTOM (myšleno asi po zaplacení) pomůžu", odpověděl nevzrušeně a bez zájmu vysoký mladý muž, který se ležérně opíral o nově koupený dlouhý černý deštník.

To slůvko POTOM bylo jasné jak mi, tak i té slečně. Dívala se na něj naštvaně, ale neřekla poslušně ani popel. Nedovolila si nic namítnout, aby svého partnera náhodou nerozčílila, a bylo vidět, že v koutku duše doufala, že se to snad konečně taky jednou stane. Podle výrazu tváře tomu dávala tak 1%.

K pokladně se doslova protrápila, zatímco její přítel ležérně a v pohodě jí o něčem spokojeně vyprávěl. Jejich společný problém s těžkým košíkem šel úplně mimo něj. Byl totálně zaměřen jenom sám na sebe.

Ta situace byla tak zajímavá, a ta žena tak pasivní a ochotná si nechat naložit cokoliv, že mi to nedalo a počkala jsem si venku na to, zda jí skutečně POTOM pomůže.

Nečekala jsem dlouho. Mladý spokojený muž nejenomže jí nepomohl s těžkým nákupem od pokladny, nechal jí to snést celé až dolů ke vchodu, ale dokonce vyplul v pohodě z obchodu se svým deštníčkem a chvíli mu trvalo, než si všiml, že jde sám.

Partnerka stála bezradně a naštvaně s taškou u vchodu a zjevně nebyla už dále schopna nic unést. Mladý muž se vrátil, a když mu řekla, že potřebuje pomoct (MUSELA MU TO OPĚT ŘÍCT, jinak by na ni dále nečinně koukal!!!), tak si nějaké věci z té její těžké tašky vzal k sobě. Aby toho chuděra neměla tak moc! :-) On měl tašku s krabicí s botama, což se váhově nedalo srovnat s tím, co táhla ona. Ale jemu se to jevilo "vyrovnané". On měl přeci taky tašku! :-O

Mne na té situaci zaujala ta rezignace oné mladé ženy. Že tato emocionální lhostejnost a bezohlednost jejího partnera, který ji zjevně jenom využíval k naplňování svých potřeb, pro ni bylo něco normálního a vůbec ji nenapadlo se tomu postavit.

Takové neuctivé či lhostejné či zneužívající zacházení umožňují svým partnerům lidé (a většinou ženy) s velmi nízkým sebevědomím. Kterým chybí základní pocit sebe-hodnoty.

Tohle není z mé strany žádná kritika takto postižených lidí (sama jsem se musela v obou mých manželstvích vyrovnat s domácím násilím, takže znám, jak postižené ženy myslí a cítí se, jak nechápou, kde je problém), je to jenom upozornění na to, jak je neuctivé a bezohledné zacházení ze strany mužů bráno jako NORMÁLNÍ. A jak jste viděli, nemusel ten chlap říct jediné hrubé slovo! Přesto jeho chování bylo mizerné a bezohledné! Vůči ženě arogantní. Měl ji za nákladního osla. Za "něco", co mu má povinnost samozřejmě sloužit.

Proč o tom píšu?

Jako ilustraci k mému průběžnému povídání o vztazích na mém webu. Co jako je a co už není normální. Protože tuhle diskusi jsem měla v poslední době několikrát s nějakými českými muži, a fakt nechápali…. Nechápali, protože jejich okolí jim nedá šanci se zamyslet. :-)

Velká část společnosti bere jako normální podobné hrubé chování k ženám. I ještě horší. Pak však nastane drama, když takový typ muže potká ženu, která se už naučila znát svou cenu a nedovoluje jim takový styl zacházení. To je potom oheň na střeše. Protože takoví muži jsou zvyklí na submisivní, nevědomé, neprobuzené partnerky, které jsou rády za nějakého chlapa a skousnou cokoliv. V nekonečné víře, že jednoho dne se ten hulvát nebo ignorant změní v pozorného a láskyplného prince.

A proto takoví muži pak mají snahu tak zacházet s každou ženou. Protože to je pro ně normální. Protože tohle společnost akceptuje. Namísto toho, aby jim dala jasný signál, že tady je něco špatně.

Mi trvalo velmi mnoho let, než jsem dokázala jako stejně postižená žena diagnostikovat takové vadné zacházení, a než mi vůbec došlo, že tohle opravdu NENÍ v pořádku. A pak ještě více let, než jsem se naučila sama sebe bránit. Postavit se za sebe. Ať v manželství nebo na pracovišti. Což vždy přinášelo velmi silnou negativní odezvu takového typu arogantních mužů a jejich příznivců. Protože muži si zase naopak často své nízké sebevědomí nahrazují agresivitou vůči tomu, kdo se jim jeví slabší.

Za ta léta, kdy jsem vyzkoušela všechno možné, abych mužům zabránila v neuctivém, arogantním zacházení se mnou, jsem se naučila, že je zbytečné s nimi diskutovat, protože tento typ mužů je tak zvyklý na užívání své moci a submisivity ze strany žen, že mu prostě nedochází, že něco je špatně. A nehodlá o tom diskutovat. Vždy se dozvíte, že VY jste vadná. :-))) Společnost jim nedává dostatečnou zpětnou vazbu, protože sama má zbořené hodnoty.

Změny nastaly, až jsem začala sama na sobě pracovat a krok za krokem si budovat svoji sebedůvěru a vědomí své hodnoty. A arogantní muži v mém životě začali pomalu mizet. Protože jsem přestala být atraktivní pro tyto slabé muže. Ztratili nade mnou svou moc. A velký příjemný skok kupředu nastal po mém příchodu do Anglie, kdy si vyloženě užívám slušného a hlavně respektujícího zacházení zdejších mužů. Ten rozdíl v zacházení se ženami je veliký. Protože k anglické národní tradici patří slušnost a rovné zacházení se všemi bytostmi. Stejně tak jako k současné české tradici to známé hulvátství a arogance. Což po vycestování z Čech vidíte mnohem ostřeji a jasněji, než když v tom denně žijete v Čechách.

A pointa mého dnešního vyprávění?

Chtěla bych, aby se ženy začaly více zamýšlet nad tím, co všechno si ve vztazích nechají líbit. Nevyzývám ke vzpouře a boření vztahů, ale k uvědomění, že takové jednání není v pořádku.

A lze to změnit jenom tak,
že si ženy začnou samy sebe více vážit a pracovat na sobě.

Zacházet se sebou s úctou. Nedovolit mužům takové jednání. Cest k tomu vede dneska hodně. Já sama vidím jako jednu z nejsilnějších tzv. ženské kruhy. A nemám na mysli jenom nějaké klábosící spolky a schůzky, ale cílené společné zaměření žen ke stejnému cíli. Ke společnému uzdravování se. Protože pokud je žena izolovaná, sama ve svém úsilí, tak je pro ni velmi těžké ten boj za sebe samu ustát.

Dnešní svět potřebuje hodně lásky a péče, a to nelze dohledat v průměrných a podprůměrných vztazích. Ve vztazích, kdy ženy, nositelky a tvůrkyně lásky jsou namísto podpory dehonestovány a válcovány. A přesto se často zoufale drží mizerných vztahů, protože mají strach zůstat samy, a učit se být samy sebou. Nebo třeba jenom proto, že to nějaké společenské normy vyžadují. Jako například církev učí, že manželství (ať je jakékoliv) je na doživotí. Jako vězení. A že rozvedená žena nemá stejnou hodnotu jako vdaná. To jsem zažívala v církvi běžně. Což se slabým mužům velmi hodí jako manipulační prostředek.

Jenže co když je to všechno jinak?

Když dáte partnerovi zpětnou vazbu, že nějaké chování je neakceptovatelné, tak mohou nastat možná tři možnosti:
  • roznese vás na kopytech, cože jste zač, když si dovolíte mít nějaké hranice, protože žádná "kráva" mu nebude vykládat, co ON dělá špatně :-)
  • nebo vás namísto přímé agresivity bude demonstrativně ignorovat, aby vám dal najevo, že žádná "kráva" mu nebude vykládat, co ON dělá špatně :-)
  • anebo pochopí, že tohle je i pro něj příležitost k růstu v lásce a v komunikaci, a začne se sebou něco dělat. A vy můžete jít společně dále. Třeba učit se společně v různých kurzech, jak jednat spolu lépe. Ve prospěch obou.
Úmyslně jsem zde použila tyhle vulgární výrazy, protože to je nejčastější reakce mužů na ženy, které odmítají akceptovat jejich aroganci. Na ženy, které nabouraly svým sebeuvědomím jejich přerostlé ego.

A pokud se ženy začnou probouzet k úctě k sobě samé, tak dají mužům šanci k růstu.

To je cesta Lásky.

Dají mu možnost všimnout si, že S NÍM není něco v pořádku. Ne se ženou, která trvá na tom, že s ní bude slušně zacházeno. A že TOHLE JE NORMÁLNÍ. Nikoliv agresivita a arogance. Jakkoli dobře maskovaná. Protože tohle patologické chování skvěle zvládají i muži, kteří na první pohled působí nádherně charismaticky, vzdělaně, inteligentně, mile… než jim šlápnete na jejich kuří oko - velké ego slabého a nejistého muže.

My ženy máme ve vztazích, a hlavně v těch sexuálních vztazích, velkou moc, kterou často nevyužíváme. Nemám na mysli sexuální manipulaci s muži. To je na stejné úrovni jako agresivita slabého muže. Ale využívání toho, že muž, který má s námi sexuální vztah, je více ochoten přemýšlet nad našimi slovy, než nad slovy jiných žen. Jiných lidí.

A pokud ne, tak takového vztahu, kdy sloužíte jenom jako servis pro naplňování cizích potřeb na úkor vlastní sebeúcty, asi není škoda. Nemyslíte? Život s člověkem, pro kterého máme jenom omezenou nebo žádnou hodnotu, nás jenom ničí. Nechrání a nepodporuje - jak logicky očekáváme od mužů. Od mužů, kteří zase logicky od nás očekávají naši péči, úctu a respekt. Ale musí pochopit, že respekt a úcta není zadarmo. Nedá se vynutit hulvátstvím nebo opačným pólem, ignorací. To už je pak šikana.

Na druhou stranu, pokud žijeme ve vztahu, který nás takto ničí, tak je to hlavně obraz o nás samých. O tom, co je S NÁMI špatně. Že tohle dovolíme. Co musíme v sobě přebudovat a opravit. Najít lepší cestu. Cestu úcty a lásky k sobě samé.
Mgr. Zora Zámečníková

PRAMEN ŽEN - inspirující příběh o ženské solidaritě


 


Kam dál