Tak jsem se přestěhovala!

5. října 2011 v 12:07 | Zorka |  Fejetony

To zase bylo dílo! Překvapený

Opustila jsem krásné, upravené pobřežní městečko plné zeleně na západě Anglie (které je sice na pobřeží, ale moře zde potkáte zřídka), své ranní procházky po tiché pláži, kde se tak snadno dalo přijít blíže k Bohu a "dát s ním řeč". Bydlela jsem v centru města a tak jsem všechno kolem měla jenom 5 minut chůze. I na pláž! Cestou do obchodů i na úřadech člověk potkává mnoho známých lidí, protože to je kouzlo malého města. Kouzelné na Anglii je to, že ať už bydlíte na malém městě nebo ve velkoměstě, nikdo se nestará o to, jak žijete, jak se oblékáte, s kým zrovna jdete po ulici... Můžete přijít do obchodu nakupovat v pyžamě a nikoho to nerozhodí. Potkáte třeba ženy, které chodí s obrovskými natáčkami na hlavě nebo téměř nahé (na naše poměry) - a normálka. Silné ženy nemají tady problém vystavit cokoli a oblékají se směle jako mladé štíhlé holčiny. Tohle si pochvalovali i další moji známí z jiných evropských zemí. Tady jsem se naučila chodit po ulici i bez nalíčení nebo v minisukni (v mém věku), což bych si v konzervativních Čechách a při mé profesi nedovolila.

Ale také jsem opustila 3 roky nesmírně tvrdé práce ve všech možných uklízecích a dělnických profesích za minimální mzdu a při silném drilu, který české uklízečky a dělníci asi neznají. Vzpomínala jsem na svou poslední školu v Čechách, kde paní uklízečka byla boss a diktovala mi i to, kdy musím odejít ze školy (když mne zdržely přípravy na další den a hory sešitů), abych jí nepřekážela. Ona sama to však s úklidem nepřeháněla a tak jsem si raději řadu věcí uklízela sama. Ale protože jsem trvala na tom, že já jsem učitelka a budu si řídit svůj pracovní čas sama podle toho, jak já potřebuju, tak si stěžovala u ředitele - a uspěla. Musela jsem se jí klidit z cesty. Často jsem si na ni v mých počátcích v Anglii vzpomněla, když mi (a všem ostatním námezdním silám) tady bylo jasně dáno na vědomí, že jsem "jenom" uklízečka, předposlední level ve společnosti (pak už snad jsou jenom bezdomovci) a podle toho musím držet pusu a krok. Vše měřeno na čas a tvrdě kontrolována kvalita mé práce. A to i přesto, že jsem měla pověst excelentní uklízečky! Líbající Kdybych neodjela do Anglie, ani se nedozvím, že mám talent na úklid.

A díky této profesi uklízečky jsem také objevila jednu nádhernou vlastnost Angličanů: jsou tolerantní k cizincům a cení si dobře odvedené práce! Vymyslela jsem pro to přirovnání, že v Anglii můžete být třeba zelený trpaslík, Angličany to nerozhodí, ale pokud dobře pracujete, okamžitě si získáte jejich respekt a úctu. Oni si váží dobře odvedené práce!!!! To se vám v Čechách celkem nemůže stát.

A tak jsem poprvé zažila, jaké to je, když s vámi lidé jednají s úctou a s respektem až v Anglii jako uklízečka, nikoli v Čechách jako vysokoškolsky vzdělaná žena s dalším rozsáhlým vzděláním a praxí. Protože v Čechách se úspěch či odlišnost neodpouští. I třeba jenom domnělý úspěch či "vyčuhování" nad "správný" průměr. Takže chápu mnoho našich krajanů v celé naší historii, že dosáhli úspěchu v cizině poté, co byli vypuzeni z Čech z nejrůznějších důvodů. Když sleduju dění na české scéně z dálky, tak mi přijde, že v Čechách může úspět pouze člověk s ostrými lokty, nevybíravou morálkou, rozsáhlou zásobou lží a podvodných triků, a velkým množstvím užitečných přátel a známých. Pak máte šanci na vlastní "prosperitu". Morálka českých politiků a mnohých úředníků je odpudivá a bohužel jsou těmi, kdo udávají českému národu úroveň ve všech směrech.

Přesídlení do Manchesteru nebylo jednoduché. Ostatně které stěhování bývá nebo je? Začalo tím, že "můj stěhovák" nechápal, jak může mít single women tolik věcí a okamžitě mi zvýšil cenu za stěhování. NerozhodnýAle později jsem od něj dostala velkou pochvalu poté, co si vyslechl jeden můj rozhovor, kdy jsem podle mého nového konceptu, že už nejsem hodná (=slabá) holčička, se důrazně vzepřela jednomu nekorektnímu jednání. Nadšeně mi dal pochvalu "good girl" a vysvětlil mi, že nemohu být na lidi tak hodná a milá (=slabá), že se musím naučit vzepřít. Musela jsem se usmát, protože to bylo právě poté, co jsem zveřejnila svůj nový článek na blogu, že končím s rolí hodné holčičky. Kdyby to nebyl Angličan, tak jsem ho podezírala, že to četl. Úžasný

Stěhovala jsem se už mnohokrát, ale tohle stěhování mi opět připomnělo, jak je to užitečné čas od času změnit čas i prostor. Jste nuceni vzít do ruky každou jednotlivou věc, co máte doma a zvažovat, zda ji potřebujete či nikoli. Abyste v konečném důsledku žasli nad tím, kolik věci máte doma a vůbec je nepotřebujete. Jste nuceni hledat v novém domově pro všechno nové místo, tvoříte nové zvyky a máte tak šanci snadno měnit svůj život a dát mu nový směr. Občasnou radikální životní změnou jste nuceni se neustále nečemu novému učit, přizpůsobovat se novým podmínkám a novým lidem a tak nemáte šanci propadnout té typicky české nemoci - žít na jednom místě 250 let, a právě proto mít pocit "všude jsem byl, všechno znám nejlíp, všichni dělají všechno špatně, jenom já jsem hvězda a já vím nejlíp, jak na to".

Manchester je obrovské město, ale zdá se mi tu život mnohem klidnější než v Praze. To mne hodně překvapilo. Možná je to mentalitou Angličanů? V každém případě tady však nenajdete to množství rozkopaných ulic jako v Praze. A pokud přece jenom na něco narazíte, tak je to tak hezky a úhledně skryto a ohrazeno, že přemýšlím nad tím, proč to nejde tak jednoduše a krásně i u nás?

Nebydlím v centru, na každý nákup musím dojíždět busem do nejbližšího nákupního centra. Tam se cítím jako v Praze na sídlišti, jenom s tím rozdílem, že všude je mnoho černochů. Když jsem si dala poznávací vycházku po zdejší hlavní třídě a hledala jsem vhodného a sympatického holiče nebo obchod se záclonami, setkala jsem se s rasovou diskriminací ze strany černochů! K mému překvapení mi v jednom kadeřnictví úplně klidně tvrdili, že oni tam nestříhají, ať jdu jinam a v obchodě se záclonami neměla paní odvahu mi zapřít vystavené záclony, takže byla na mně tak vzteklá jenom proto, že jsem vešla do jejího obchodu a ptala se na záclony, že jsem raději dobrovolně nic nechtěla. Stála jsem na ulici a přemýšlela, zda se to fakt stalo nebo to byl jenom špatný sen? Vynahradil mi to ale další černoch, který mne nejenom ostříhal podle mých představ, ale při čekání na stříhání jsem si mohla i zazpívat spolu s ním křesťanské songy, které tam měl puštěné, a pozval mne v neděli do jejich skvělé církve. Mám svůj názor na "skvělou církev", byť (nebo právě proto) jsem vášnivá křesťanka, ale určitě se tam půjdu podívat. Těším se na seznámení s novými lidmi. Poznávání nových míst a lidí člověka proměňuje. Usmívající se

Tak až domaluju a dokončím úpravy v mém novém bytě, zase se ozvu. Mrkající


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama