Tak jsem tam byla!

13. října 2011 v 23:47 | Zorka |  Fejetony

Kde? Myslím v té církvi, jak jsem slíbila napsat v příběhu o holiči. Usmívající se

Církev v moderní budově. Všude uvolněná atmosféra, lidé úplně normální. Nic, co bych znala z předchozích církví. Žádný náboženský duch, ani jednání. Hned u vchodu se mi nenásilně a mile začal věnovat pořadatel a doslova dohlížel nade mnou po celou dobu mé přítomnosti, abych se v novém prostředí snáze orientovala. Mile se o mně staral. Podotýkám, že čistě přátelsky. Usmívající se Zaujal mne jeho uvolněný způsob jednání, který také není obvyklý.

Ale co mne nadchlo, byly chvály! Miluju, jaký talent pro zpěv a tanec mají černoši! Jak oni si hudbu umějí užít celým tělem! Jakou dynamiku a vášeň má jejich zpěv i tanec. Krásné.

Církev je velká a tak jako všude funguje také systém domácích skupinek, kde se schází v týdnu jenom pár lidí. Probírají se zážitky ze života, studuje se bible, modlí se za aktuální věci... Tahle skupinka byla zvláštní tím, že se tam lidé také hodně smáli a zpívali. A opět jsem mohla žasnout nad nadáním černochů pro zpěv a tanec. Jak si to vychutnávají!

Ale co mne dostalo nejvíce, byl fakt, že tady v této skupině lidí jsem ničím "nevyčuhovala" z řady. Protože většina těchto lidí byly pozitivně silné osobnosti, které se uměly volně a přirozeně projevovat. Žádná pýcha, ani starost o upoutání pozornosti. Žádné náboženské řeči, přestože základem jsou vždy křesťanské hovory a zážitky s Bohem. Protože těch má každý hodně.

Používám tady dva termíny, které se od sebe liší: Křesťanství a náboženství.

Křesťanství je pravá živá víra v Ježíše Krista, přímý vztah s ním a život podle jeho vedení, včetně dobré znalosti bible. Pravé křesťanství (tzv. chození s Bohem) je něco jako adrenalinový sport. Velmi napínavý, dobrodružný život plný překvapení a zvratů. První křesťané, kteří osobně zažili zmrtvýchvstání Ježíše Krista, dělali zázraky, vymítali démony, probouzeli mrtvé k životu. Bylo to pro ně normální. Jak šel čas, toto pravé křesťanství mizelo. Dnes už není ve světě mnoho takových lídrů církví, a ani mnoho tak radikálních křesťanů.

Náboženství je imitace křesťanství, kdy můžete sledovat v církvích různé obřady a rituály, děsně nudná kázání, třeba i škrobené obličeje katazelů. Náboženské fráze, nuda, fráze, nuda, fráze... do každé životní situace. Tam, kde je náboženství, tam není život. Ne všechno, co se nazývá církví, také pravá církev je. A také chodit do kostela či do sboru, ještě neznamená, že jsi pravý křesťan. Typickou známkou náboženských lidí je, že neznají dobře bibli a Ježíše. Jak já tyto lidi poznala. A nežijí podle jeho pravidel. Nepoznáte rozdíl v morálce a jednání takových lidí od nevěřících.


A tak jsem odcházela ze setkání skupinky příjemně zmatená, cože se to stalo, že po letech marného hledání jsem se dostala do církve, která je přirozená, kde nevládnou náboženské fráze a pokrytectví, kde se lidé o sebe zajímají a spolu se smějí. Alespoň podle prvního dojmu. Jdu tedy čekat na dojem druhý... Usmívající se

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama