Cože?

15. prosince 2011 v 21:31 | Zorka |  Společné téma týdne

Společné téma týdne: Pravopis

Tentokrát jsem se psaním k tématu týdne vůbec nechvátala. To je teda téma! Pravopis fakt nemusím. Neměla jsem s ním žádný problém do té doby, než jsem jej začala vyučovat. Usmívající se Jak vysvětlit dětem a dospělým, pro které psaní bez chyb není samozřejmostí, proč se to či ono píše tak či onak???? Ale vysvětlovat pravopis českým dětem - to ještě jde. Protože umí česky a myslí česky.

Naprosto zásadní změna v mém vztahu k pravopisu nastala ve chvíli, kdy jsem začala učit češtinu také cizince. To byl pro mne opravdu šok! Nebyla jsem totiž schopna jim pravopis vysvětlit. Plačící Vysvětlujte někomu, kdo neumí česky a nechápe české prostředí, proč se kde a co píše. A navíc každé pravidlo má tisíc výjimek, takže vlastně to pravidlo zase až tak moc nefunguje. Všechny moje dlouholeté zkušenosti s výukou češtiny mi byly k ničemu. Cizince nelze učit stejně jako české lidi. To, co je nám v našem jazyce samozřejmé, oni naprosto nechápou, i když jim to vysvětlím v jejich jazyce. Nelze jim češtinu vysvětlovat stejným způsobem jako Čechovi.

A tak jsem se vrátila "do školy" a seznámila se základy toho, jak učit češtinu cizince. Už je mi ledacos jasnější, ale stále jsem ve stresu z toho, kdy zase narazím na nějakou pravopisnou výjimku. Což je vlastně pořád. Zamračený Měla jsem studenty, kteří důsledně trvali na vysvětlení každé výjimky. Vysvětlováním této výjimky jsem se dostala k celé sérii dalších výjimek a v závěru jsem si už nepamatovala, kde a proč jsme vlastně o tom začali mluvit. Takže pravopis pro mne byl doslova noční i denní můrou.

Pak přišli jiní studenti, kteří se spokojili s vysvětlením, že se jedná o výjimku a raději se vysvětlování rozumně vyhnuli. Počkali, až si osvojí základy, aby pak byli schopni pochopit i tu výjimku. To už bylo zábavnější, ale i přesto neustále žasnu nad zákrutami českého jazyka. Ale také nad jeho možnostmi a různorodostí.

Nejvíce se však nad pravopisem bavím, když naši studenti vymyslí zcela logicky nějaký svůj vlastní český tvar, když použijí nějaké gramatické pravidlo, které však pro tento případ neplatí. Je to jako když posloucháte malé dítě, které se učí mluvit a má vlastní slovíčka, která si odvodilo z toho, co zatím zná. A k mému překvapení to je stejně milé jak u dítěte, tak u dospělého.

Často se tady v Anglii potkávám s diskusemi lidí, nač učit dítě češtině, nedejbože správné češtině (!), vždyť nějak si vystačí a když ne, tak co? Žijeme přece v Anglii! Nerozumím příliš jejich myšlení. Když přijedou domů do Čech a vidí, že jejich dítě se dobře nedomluví s prarodiči, jak je možné, že jim to nevadí? Jak se asi cítí dítě, které nerozumí, co lidé kolem něj říkají? Sleduju, jak zoufalou znalost pravopisu mají tito dospělí a trochu chápu. Oni česky pořádně psát neumí, tak proč tím "trápit" dítě? Jejich poklad. Ale je to pomoc pro to dítě, když ztratí rodný jazyk rodičů? Když se nedomluví v rodné zemi svých rodičů? Když čte a mnohé nechápe. Když neumí dobře skloňovat česká slova. Když nemá dostatečnou slovní zásobu...

Čeští rodiče v Čechách běžně od mala dávají děti se učit angličtinu. Ani je nenapadne, že by snad tím dítěti škodili. A ani neškodí, protože mozek dětí je velmi pružný a ony se snadno a rády učí nové věci! Čeští rodiče v Anglii se naopak velmi často vymlouvají na to, že dítě znalost českého jazyka nepotřebuje nebo že prý ho to děsně zatěžuje. Učit se druhý jazyk.

Nechápu to. Já jsem si právě až za hranicemi naší země uvědomila, jak je uchovávání dobré znalosti jazyka a vlastních kořenů zásadně důležité. A to i přesto, že já jsem v Anglii - na rozdíl od Čech - šťastná. Až tady jsem si uvědomila, jak velkou hodnotu má uchovávání rodného jazyka v dobrém stavu. A jaký pocit omezení a prázdnoty se dostavuje, když následkem života v cizině se mi již některá slova a některé samozřejmosti českého jazyka vytrácejí. Jakobych ztrácela sama sebe.

Je to zvláštní pocit, který neumím přesně popsat. Ale situace, kdy si již nemohu vzpomenout na některá česká slova nebo vyjádřit se česky bez chyby - to mne dostává do paniky. Kdysi jsem měla otřes mozku a na nějaký čas jsem ztratila řeč. Nebyla jsem schopna najít ani základní slova pro vyjádření toho, co potřebuji. Prázdno! Absolutní prázdno v hlavě. To je jako když jste NIKDO. Jenom kus masa. Obal. Jinak prázdno. Na ten hrozný pocit, že nemám řeč, snad nikdy nezapomenu. A něco podobného se mi občas v mírné podobě stává i tady, když angličtina "převálcuje" češtinu. A já si nemohu vzpomenout...

A tak musím souhlasit s těmi, co tady na webu píší, že je potřeba se dobře naučit pravopis prostě proto, že to patří k naším kořenům. Prostě proto, že JSME ČEŠI! Úžasný Jsme spojeni s touto řečí tak hluboce, že každý, kdo její znalost a pochopení ignoruje, se sám ochuzuje. Nemluvě o tom, že takový člověk vždy na druhé působí jako hlupák nebo ignorant. Protože nenaučit se správně rodnou řeč - to zvládne buď jenom hlupák nebo ignorant. Inteligentní člověk touto cestou nejde. Cítí, že to je špatně. A je jedno, jestli je vyučený nebo vysokoškolák. Znát pravopis alespoň svého rodného jazyka je stejně tak důležité jako znát základní pravidla slušného chování.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Malkiel Malkiel | Web | 15. prosince 2011 v 22:14 | Reagovat

Hezky a výstižně napsáno. Se vším musím do puntíku souhlasit. Naučením svého rodného jazyka si člověk uchovává kontinuitu s generacemi svých předků, jejichž genetické znaky v sobě nosí. Ne nadarmo se rodnému jazyku říká "mateřský jazyk".
V pozdějších etapách života se lidé často vracejí ke svým kořenům, pátrají po svých předcích a staví rodokmen. A to bez znalosti jazyka předků jaksi nejde.
Osobně se domnívám, že solidní znalost mateřského jazyka svědčí o kulturní úrovni jednotlivce. Ne znalost matematiky, chemie, fyziky nebo cizích jazyků.
Souhlasím i s tím, že učení více jazyků malé děti zatěžuje zcela minimálně, což potvrzují zkušenosti z bilingvního či multilingvního prostředí, kde již malé děti zvládají třeba vlastní národní jazyk, i další dva jazyky oficiální, například svahilí a angličtinu.

2 zorka zorka | Web | 16. prosince 2011 v 11:01 | Reagovat

Děkuju, Malkieli, za příspěvek. Už nemám víc co dodat. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama