Inventura

30. prosince 2011 v 14:01 | Zorka |  Fejetony

Těšila jsem se letos na vánoční svátky s pevným předsevzetím, že tentokrát si udělám volno ať se děje, co se děje. Žádné povinnosti, kterými se v běžném roce zabývám více než je zdrávo. Prostě nic! Klid, odpočinek.

Zrovna teď v týdnu jsem četla v nějaké knížce, že člověk nemá rád ticho, protože v tichu je konfrontován sám se sebou. Je konfrontován se vším, co má v srdci a v mysli. Což je pravda a je to přesně ten důvod, proč já ticho naopak vyhledávám. Protože potřebuju mít klid, aby moje oči a uši srdce (jak se nazývá tato duchovní schopnost vnímání v bibli) mohly naslouchat a nechat se vést. A často dělat vnitřní inventuru. Vyklízet pryč smetí a věci, které nefungují nebo jsou úplně špatně.

Ale ono se v srdci nejenom dostavuje upozorňování na to, co člověk jasně vnímá jako své nedostatky (a může s nimi něco dělat, pokud má zájem), ale také přichází inspirace, kterou se náš život posunuje lepším směrem. Nepatřím k lidem, kteří hlas svého svědomí potlačují zábavou, televizí či jiným hlukem coby "kulisou". Naopak miluju ten čas klidu, kdy jsem schopna vnímat nenápadné Boží vedení.

Jenže tentokrát ten hlas/pocit byl neodbytný. Pořád se mi připomínaly hory povinností... Těsně kolem Vánoc jsem tyto pocity a myšlenky důkladně potlačovala, protože JÁ MÁM VÁNOCE!, a to jsou svátky klidu a rozjímaní! To by mi šlo a tak jsem to s chutí dělala. Všichni rádi děláme to, co nám jde lehce. Líbající

Jenže ten hlas neustával. A nyní po svátcích naopak zesílil... Pořád mne upozorňuje na to, v čem zanedbávám svůj život. Jak osobní kouč (z Furt v pohodě v mých odkazech) říká, tak máme 4 základní oblasti života (peníze, práce, vztahy, zdraví) a pokud se všem těm dostatečně nevěnujeme, tak ony prostě se nerozvíjejí, nerostou, ale zakrňují.

Bible to nazývá velmi podobně a zcela jednoduše: CO ZASEJEŠ, TO SKLIDÍŠ. Nebudeš mít úrodu tam, kde jsi nesel. Když zasadíš kukuřici, sklidíš kukuřici.... Ze semene kukuřice nevyroste růže. A tak podle této přírodní zákonitosti nesklidíš třeba lásku a přátelství, když jsi sadil pouze a jenom semena práce nebo semena svých zájmů.

No to my ale všichni tak nějak asi víme nebo přinejmenším tušíme.

Ale co dělat, když v něčem nejsme dobří, jde to ztuha a nám se do té oblasti nechce??? Mám za sebou léta silné sebedisciplíny, kdy jsem se vždy přinutila k tomu, co bylo právě potřeba. Ale nějak mi pak nevycházel čas na odpočinek nebo na to, co by mne bavilo. Pořád jenom povinnosti a povinnosti ................. až jednoho dne moje tělo vypovědělo službu tak silně, že jsem se z toho dosud ani po létech nevzpamatovala. A tak se logicky bráním dalšímu náporu povinností... A tak se logicky bráním i tomu hlasu, který mi ukazuje, že něco není v pořádku. Protože tam cítím jenom další "musím". A já nevím jak. Když tělo mám pořád jenom jedno a času také není víc.

Jenže když už jsem si udělala ten klid, tak moje pocity, že něco je špatně, narůstaly a já začala vidět, že se nezachráním. Ani nápor mých povinností mne neomlouvá nad tím, že něco je vážně v mém životě špatně. Jsou oblasti, kde to fakt nestíhám opečovávat. Právě pod náporem povinností.

Jenže jak z toho ven, když se mi do změny nechce, byť tak silně cítím, že ji potřebuju??? A nechce se mi logicky! Protože to bych musela prožít hoooooooodně času hledáním těch správných rad a pak se držet těch správných návodů a v tom zcela bezpečně selhávám! A co je vlastně správně????

Tak jsem si začala namlouvat (a vymlouvat se), že se mi do toho nechce proto, že jsem v tom sama. Znáte to, že v týmu se lépe věci budují i mění. Jenže já nemohu být ve všech týmech najednou - tým pro zdraví a štíhlou postavu, tým pro osobní růst, tým pro zlepšování finančních dovedností, tým pro profesní rozvoj, tým pro .... z toho bych se také mohla přetýmovat. Čas máme jenom jeden a s přibývajícím věkem nepřibývá sil. Naopak.

Tak mne napadlo (další klička? Usmívající se): Nenašla by se tady na blozích také nějaká duše, která touží změnit postupně svůj život k lepšímu a že bychom se navzájem podporovali a sdíleli v tom, jak nám to jde a nejde. Tak jako v té Výzvě lásky je nový úkol na každý den, my bychom si mohli stanovit z každé oblasti života nějaký společný úkol na každý týden (aby to tak nebolelo) a pak si probrat či se povzbuzovat v jejich naplňování. Netuším zatím jak (napadlo mne to teprve nyní), ale když to funguje jinde, proč ne i ve společném postupu na změně života tam, kde to potřebujeme? Za vyzkoušení nic nedáme, maximálně se poučíme.

Tak co vy na to? Chce se někdo také zachránit od svých slabostí a vylepšit své potřebné oblasti života? Nesnáším novoroční předsevzetí, protože jsem je nikdy nedodržela, ale nějak teď cítím, že je nejvyšší čas se změnou začít. Že teď je potřeba položit nové základy a opustit to, co nefunguje.

Nebo budu muset jít do toho boje se sebou samou sama? (nádherný češtin Usmívající se)


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama