Jak se vám líbí?

6. prosince 2011 v 11:51 | Zorka |  Společné téma týdne

Společné téma týdne: Pod maskou

Všichni nosíme nějaké masky. Někdo víc, někdo míň, podle role, kterou v danou chvíli musíme hrát. Některé masky jsou na pohled sladké a milé, ale skutečnost uvnitř je jiná. A vy při střetnutí s daným člověkem dříve nebo později zjistíte, že je lepší se mu vyhnout. Že tu šlo jenom o pokrytectví.

Nebo naopak můžete zjistit, že ten člověk ve vašem okolí, který působí stroze a nepřístupně, je ve skutečnosti milý a přátelský, pokud k vám má důvěru. Objevila jsem, že za nepřístupnou maskou "tvrďáka" se často skrývá někdo, kdo si neví rady se svým životem nebo kdo zoufale touží po lásce a přátelství - ale bojí se zranění od lidí. A tak jeho hraná tvrdost je ve skutečnosti jenom volání o pomoc. A také jsem objevila, že za sladkou a milou tváří se nejednou skrývá zcela bezcitný, sobecký člověk, který umí jít přes mrtvoly. Pak se v tom vyznej... Rozpačitý

Lidé si často nasazují nejrůznější masky, aby se kryli v tomto světě před zraněními, aby se zařadili do společnosti tam, kde potřebují být přijímáni či úspěšní, nosí jinou masku doma a jinou na veřejnosti, pokud se doma nějakou masku vůbec obtěžují nosit. Úžasný

I já jsem se snažila "zařadit" do společnosti s tou "správnou a přijatelnou" maskou na tváři. Protože jsem od dětství vnímala, že moje spontánní, otevřená a přátelská povaha není přijímána pozitivně nebo že na ni prostě "dojedu". Jako naivka, která neustále věřila, že lidé jsou dobří a hodní. Neustále jsem se cítila jako slon v porcelánu. Navzdory mému malému vzrůstu. Usmívající se Velmi těžce jsem se učila nosit masku "vlažnou" a "seriózní", jak si vyžadovalo moje okolí a profese. Protože to je "norma" naší společnosti: být vlažný, soběstředný, soustředěný na sebe sama a svou rodinu, nevyčuhující ničím nad průměr a tím nerozčilující své průměrné a líné okolí, na pohled sladký a milý, uvnitř lhostejný k tomu, co se děje kolem. Nadšení, zápal pro věc (=entuziasmus), soucit s druhými, snaha pomáhat druhým, radostná a veselá tvář - to je nežádoucí a podezřelé. Jsme přece národ kritiků, negativistů a ... tady se prostě pozitivní a nadšené masky (nedejbože dokonce povaha!!! ) nenosí.

Snažila jsem se marně. Bylo v rozporu s mou přirozenou povahou být vlažná, odměřená, průměrná, nudná. Nezvládala jsem se "správně zařadit", stále jsem budila rozruch nějakým svým "nestandartním" skutkem nebo myšlením. Protože já dostala do vínku zvláštní dar - nebýt průměrná nudná osoba. Usmívající se

A pak se stala zvláštní věc. V období, kdy jsem už byla totálně vyčerpaná snahou se přizpůsobit a najít tu "správnou masku" pro život, jsem se seznámila s Bohem. Se skutečným živým Bohem. Kdo to zažil, ví, jaké to je! A on začal se mnou a ve mně pracovat. První, co jsem pocítila jako zbytečné - byly masky. Najednou jsem jasně viděla, že nosit je je jenom pokrytectví a že masky ve skutečnosti maskují naši pravou tvář. Naši pravou osobnost. Najednou jsem byla schopna vidět, že to, co se světu na mne nelíbilo - moje přirozená povaha - to je pro Boha nejcennější. On mne stvořil s takovou povahou, aby lidé mohli vidět také něco jiného než to špatné, co kolem nás je. A pak nastalo dlouhé období, kdy jsem se učila žít bez masky, kdy jsem se učila žít mimo pokryteckou morálku lidí - se svou vlastní tváří a povahou.

Přiznávám - jsou chvíle, kdy stále musím nosit masku. Masku vlažnosti a rádoby důstojnosti. Zejména v kontaktu s krajany. Protože oni jsou tak zdevastovaní a pokřivení naší minulostí, že jsou schopni ocenit jenom tyto masky, nikoli pravé lidské hodnoty. Ty jsou jim často odporné.

Mně hodně pomohl život v Anglii k tomu, abych se zbavila svého úsilí se přizpůsobit se morálce naší podivné společnosti. Angličané nejsou hysteričtí při setkání s křesťanstvím, oni nějak samozřejmě ví (stejně jako jiné národy), že Bůh existuje. Není to tabu ani v TV nebo v rádiu. A kdo to nechce vědět, tak to neřeší tak, jako naši krajané, že by křesťany chtěl utlouct svou fanatickou nenávistí vůči jiné teorii, než že jsme vznikli z opice. A také - Angličané mají radost z otevřeného a spontánního jednání. Usmívající se A váží si poctivé práce a úsilí!!!! Úžasný A já jsem se konečně mohla začít učit žít beze strachu taková, jaká jsem. Bez masky. Opravdová. A vidím, kolika lidem toto přináší radost.

Tak nač nosit masky? Je to nepohodlné, je to dřina a je to být jako falešný obraz. Kdo z vás to chce? Chcete být do smrti někým jiným? Chcete do smrti předstírat něco, co nejste, co necítíte? Pokud nevíte (jako já v minulosti), kdo vlastně jste - požádejte Boha o pomoc. Řekněte mu, aby vás změnil. Aby vám ukázal, kdo skutečně jste a proč jste se tu narodili. Jaké má s vámi plány. Protože nikdo z nás se tu nenarodil "jen tak" nebo třeba omylem.

Všichni, kdo Boha o to s upřímným srdcem požádali, dostali odpověď. Stejně jako já kdysi. A stejně jako milióny dalších lidí po celém světě. Zkuste to i vy. Přestaňte nosit masky a objevte, kdo skutečně jste. Vyjděte ze zaběhnutých falešných "morálních norem" a požadovaných zvyklostí a objevte nové. Objevte i sami sebe. A pak mi napište, jaké bylo vaše setkání s Bohem. Jak vám na to odpověděl. Usmívající se Každý, kdo to zažil, si toto setkání pamatuje jasně po celý svůj život.

Lukáš 11:10
Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 jedej jedej | 6. prosince 2011 v 12:05 | Reagovat

síce sa mi to čitať nechce, ale dostal som sa aspoň do polovice. Je to velmi zaujímavé ale tak tiež velmi dlhé.
No chcel som zhruba povedať že si talentovaná. :D len tak ďalej.....:D

2 jedej jedej | Web | 6. prosince 2011 v 12:06 | Reagovat

síce sa mi to čitať nechce, ale dostal som sa aspoň do polovice. Je to velmi zaujímavé ale tak tiež velmi dlhé.
No chcel som zhruba povedať že si talentovaná.  len tak ďalej.....
Prečo píšem ešte traz?.... predtým som nenapísal odkaz na blog aby si si ho mohla pozrieť...:d

3 Gabriel Decay Gabriel Decay | Web | 6. prosince 2011 v 12:08 | Reagovat

konečně jsem našel super článke na toto téma....jedna moje kamarádka mě kdysi zařadila do kategorie, jež je v druhém dostavci...dnes ji bohužel musím dát za pravdu..:D

4 zorka zorka | 6. prosince 2011 v 12:11 | Reagovat

Děkuji vám oběma moc za povzbuzení. A doporučuji dočíst až do konce. 8-)  Já na konec vždy dávám to nejlepší. ;-)

5 Brouk Brouk | Web | 6. prosince 2011 v 12:44 | Reagovat

Aspoň někdo píše normálně! áá :D Krásné , napsané a to od Lukáše na konci se mi moc líbí ;)

6 Casion Casion | Web | 6. prosince 2011 v 13:28 | Reagovat

pekne napísané, dobrý článok k téme týždňa :-)

7 Tabi-chan* Tabi-chan* | Web | 6. prosince 2011 v 13:28 | Reagovat

Ahojda :) prosím napiš mi na blog názor a připomínku co s blogem a co od něj chtějí blogaři od čekávat :) děkuju za názor

8 Malkiel Malkiel | Web | 8. prosince 2011 v 23:36 | Reagovat

Máš pravdu v tom, že my Češi jsme značně pokřivení. Ale neřekl bych, že to je způsobené jen čtyřiceti lety bolševické totality. Při podrobném pátrání v minulosti totiž zjistíme, že to pokřivení máme v sobě už dávno. Například po našem obsazení Německem v roce 1939 vrchní šéf Gestapa zaslal do Berlína zprávu, ve které vyjadřoval značné uspokojení nad nebývalou ochotou zdejšího obyvatelstva ke spolupráci s gestapem a ostatními okupačními orgány. Totéž se odehrávalo i za Rakouska-Uherska, i po obsazením Sovětským Svazem v roce 68. Češi tu pokřivenost tak nějak mají v sobě. Možná to bude naší genetickou výbavou, protože většina z nás má za předky námezdní žoldnéře armád, které často křižovaly českou kotlinou, zejména za třicetileté války. A jak známo, tak armády rabují a zejména znásilňují. O nějaké morální výbavě námezdních žoldnéřů si asi těžko můžeme dělat iluze. A povahové rysy se dědí, nikoliv vypěstovávají.

9 zorka zorka | 8. prosince 2011 v 23:47 | Reagovat

Souhlasím. Právě včera jsem četla rozzlobený vzkaz J.A.Komenského na adresu charakteru našeho národa. Já však reaguju na to, co mohu vidět teď a tam se ten vliv komunismu nezapře. Ale určitě to není jediný vliv.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama