Odvaha

13. prosince 2011 v 23:19 | Zorka |  Fejetony

je moje oblíbené téma. Usmívající se Možná proto, že skutečně odvážných lidí je tak málo. Být "odvážný" v intrikách, podlostech, pomluvách nebo pod vlivem alkoholu - není odvaha, ale ztráta soudnosti a charakteru. Ale umět se postavit zlu, takové lidi abys pohledal se svíčkou za bílého dne. To je zvláštní úsloví, mne teď napadá... Překvapený


Všimli jste si, že intrikáni, pomlouvači nebo nějací útočníci jsou většinou "odvážní" v davu? Když mají za zády jistotu skupiny stejných lidí, jsou schopni všeho. A to doslova. Ale sami? Říct svůj názor odlišný od davu? Jít proti proudu? Nebo dokonce se někoho zastat? Hrůza!


Nemohu o sobě říct, že jsem statečná dobrovolně. Když mám jít do konflitu, tak se mi podlamují strachy kolena, dělá se mi mdlo. Nicméně dívat se na bezpráví, strpět špatnost - s tím mám velký problém od mala. Pamatuji si, že ve svém posledním působišti jsem si u mládeže vysloužila pověst někoho, kdo se umí prát a tudíž není dobré se s ním pouštět do křížku. Nerozhodný Navzodry mému již dlouho "zralému věku".


Začalo to tím, že jsem ve své 3.třídě děti učila po zvonění být na místě a připraven k vyučování. Taková běžná praxe v jiných školách... Rozpačitý Jeden velmi sveřepý chlapec však měl na to ten názor, že "takovou krávu" (citát Překvapený) nebude poslouchat. Byl zvyklý mít vůdcovskou pozici a nehodlal ji postoupit nějaké nové učitelce... Když nic nepomáhalo, prostě jsem mu sdělila, že on bude po zvonění na svém místě! A na to místo jsem ho prostě přenesla. Podotýkám, že vážil ve svém věku tolik, co já a já tehdy nevážila málo! Smějící se Za krátký čas se pokusil o podobnou vzpouru ještě jednou na jiném místě a já udělala totéž. A pak jsem jednou při incidentu s jiným hochem jej slyšela, jak tomu hochovi radí: Poslechni ji, ona se umí prát!


Nebo jsem se v autobuse zastala hocha, kterého parta kluků šikanovala. I když věděli, že jsem učitelka a tudíž "mám nárok" na nějakou tu výchovu, tak byli v šoku, že se ve svém volném čase tak angažuju. Že nejsem slepá a hluchá jako každá jiná "řádná" učitelka.


Podruhé byli v šoku ještě víc, když šikanovali pro změnu mého syna a já si to šla s nimi vyřídit až domů. Tatínek byl na můj vkus moc velký a rozhodně neměl pověst gentlemana, ale šikana ustala a vůdce těchto hochů se mnou začal jednat s respektem. Mrkající Možná jsem vypadala přesvědčivě. Úžasný Různé zážitky z této podivné obce mne však připravily na počátky mé existence v Anglii. Jak se mi tento výcvik v boji hodil!


V Anglii je zvykem bydlet hlavně ze startu ve share domech, kdy v jednou domě žije více lidí a mají společnou kuchyň i sociální zařízení. Někdy jsou ty domy na velmi dobré úrovni, někdy na otřesné úrovni. Já bydlela v domě, který patřil církvi a žili tam velmi, velmi různí lidé. A já byla také "různá". Ve srovnání s nimi. Usmívající se


Klasický životní styl mnohých mladých Angličanů je ve dne spát a v noci "pařit". Všichni byli nezaměstnaní, takže s tím neměli problém. Já tam byla jediný pracující člověk. Vstávala jsem ve 4 hodiny ráno a z různých prací jsem přicházela ke 20. hodině večer. A fakt jsem chtěla spát! Kdo zná staré anglické domy, ví, že zdi jsou papírové a podlahy pouze dřevěné! Můžete vidět i světlo prosvítající z místnosti pod vámi. Když někdo šlápl na chodbě na nějaké prkno v podlaze, se mnou se nadzvihla postel v mém pokoji. Překvapený Nemluvě o tom, že jsem slyšela, když ve vedlejším pokoji se někdo otočil na posteli. Měla jsem pokoj nad kuchyní a tak když v noci začínali svůj noční život vařením v kuchyni a společným povídáním, všechny zápachy i hluk jsem měla z první ruky.


Marně jsem žádala tyto lidi o noční klid (taková věc v Anglii snad ani neexistuje). Jednou se dokonce návštěvníci mého spolubydlícího s ním poprali a já volala policii (S mou tehdejší angličtinou a ve 2 hodiny v noci! Policie měla podezření, že si z ní někdo dělá legraci. Zatímco já z těch jatek za mými dvěřmi byla mrtvá hrůzou). Policie je pak vyvedla ven a mně po jejich odchodu na dveře začal bušit ten napadený hoch. Měla jsem strach otevřít, že teď dostanu já, ale když se přimlouval i další muž z poschodí, otevřela jsem. Proti mně se z tmavé chodby vztýčila zkrvavená ruka a já málem omdlela. To mi ale pouze ten hoch podával ruku ke smíru a omlouval se, že mne tolik měsíců svými nočními akcemi nenechal vyspat. Byl celý zakrvácený z té potyčky.


Druhou noc se vše opakovalo úplně stejně. Zase přišla ta stejná parta k němu domů a měli v plánu mít noční večírek. Hocha poslali nakoupit alkohol a sami se dobře bavili v jeho pokoji i na chodbě. Měla jsem za sebou opět jenom hodinu spánku a tak jsem nebyla milá. Křičící Navíc mne naštvalo, že včerejší vyhazov policie jim nestačil! Jak jsem byla rozespalá, v pyžamě, zoufalá z tolika měsíců beze spánku - ty muže a ženu jsem rázně vyhodila z domu. Vypadala jsem zjevně velmi přesvědčivě, protože titíž lidé, kteří včera toho silného a svalnatého hocha zmlátili do krve, tak ze mne měli viditelně strach a s nadávkami rychle vypadli z domu. Až byli pryč, došlo mi, že stačilo málo a mohla jsem dostat také pěkný výprask!


Když jsem pak vyčítala svým spolunájemníkům, že mne, malou a slabou ženu Líbající, nechají bez pomoci s takovými grázly, tak ten jeden mi okamžitě začal oponovat: No! You are great women!!! A byla jsem se svými stížnostmi vyřešena. Nerozhodný Přesto ale stále sním svůj sen o tom, že i mezi muži někde existují nějací stateční... I když od té doby jsem se už nikdy neprala. Nevinný Myslím fyzicky... Pro jistotu.


A na závěr pár citátů k odvaze:

"Morální zbabělost, která nám brání říct, co si myslíme, je pro naši zemi stejně nebezpečná jako nezodpovědné řeči. Správná cesta není vždy populární a jednoduchá. Stát za pravdou, když je nepopulární, je skutečným testem morálního charakteru." Margaret Chaseová Smithová, americká politička


Bible, 2.Mojžíšova 23

1Nebudeš šířit falešnou pověst.Nespřáhneš se se svévolníkem, aby ses stal zlovolným svědkem.2Nepřidáš se k většině, páchá-li zlo.Nebudeš vypovídat ve sporu s ohledem na většinu a převracet právo . Tato cesta vyžaduje hooodně odvahy. Usmívající se


T. S. Eliot
Pouze ti, kteří se odváží jít příliš daleko, mohou přijít na to, jak daleko se dá jít.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 King Rucola King Rucola | Web | 14. prosince 2011 v 7:36 | Reagovat

Eliotov citat mi pripomina motto mojho blogu, tak nejako. (Udajne je to stare sumerske prislovie.) Ale kym ja som skor ten "brichac", ktory sedi doma, Ty sa mi skutocne javis ako "great woman". Len mas toho hodne aj s bibliou. (Koran, tusim 49. sura: "Kto stastie sveta honi, najde ho na chrbte koni...") Ta Ti zrejme dodava tu silu jednat. Zavidim, obdivujem ;-)

2 zorka zorka | Web | 14. prosince 2011 v 8:42 | Reagovat

Ano. Jsem křesťan a Boží slovo (Bible i to osobní, skutečné a živé) mne více než často drží nad vodou a dává mi sílu jít dále. Protože žít jako křesťan, to není cesta pro slabé lidi. :-) Jen bych chtěla upozornit na to, že Korán a Bible jsou dvě různé věci. A děkuji za komentář! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama