Den 25

19. ledna 2012 v 0:28 | Zorka |  Výzva lásky
Text je v plné podobě převzat z knihy manželů Kendrickových "Výzva lásky". Film zde.
Stručný přehled všech dnů a jejich úkolů najdeš zde.

- LÁSKA ODPOUŠTÍ -

___________________________________________________________________________________________________________________
"Neboť i já, cokoli jsem odpustil - měl-li jsem co odpustit - učinil jsem to pro vás před tváří Kristovou."
(2 Korintským 2,10)

Dnešní "výzva lásky" je náročná. Možná nejnáročnější ze všech v celé této knize. Avšak pokud má mít vaše manželství nějakou naději, pak tuto výzvu musíte vzít opravdu vážně. Poradci a pastorační pracovníci, kteří se pravidelně zabývají rozpadlými vztahy, vám potvrdí, že toto je nejkomplexnější problém ze všech ostatních, jakási díra v lodi, jejíž oprava se často odkládá až na konec. Odpuštění nemůže být jen tak promyšleno a promeditováno a hotovo, ale musí být zcela plánovitě a konkrétně uváděno do praxe. Odpuštění je něčím, co je pro úspěšné manželství nezbytné.

Ježíš načrtnul živý obraz odpuštění ve svém podobenství o nevděčném služebníkovi. Člověk, který svému pánu dlužil velkou sumu, byl překvapen, když ten dal na jeho prosby o slitování a celou mu ji odpustil. Avšak poté, co byl tohoto ohromného břemene zbaven, udělal zcela nečekanou věc: šel za jiným člověkem, který zas jemu dlužil mnohem menší částku, a vyžadoval její okamžité splacení. Když se to dozvěděl jeho pán, jeho chování k tomuto služebníkovi se dramaticky změnilo. "A rozhněval se jeho pán a dal ho do vězení, dokud nezaplatí celý dluh." (Matouš 18,34). Den, který začal radostí a ulehčením, končil nářkem a beznadějí.

Mučení. Vězení. Jestliže přemýšlíte o neodpuštění, pak právě tato slova by vám měla vyvstat na mysli, protože Ježíš říká: "Tak i můj nebeský Otec učiní vám, jestliže ze srdce neodpustíte každý svému bratru jeho přestoupení" (Matouš 18,35).

Představte si, že se nacházíte v prostoru, který je podobný vězení. Když se rozhlížíte kolem sebe, z vašeho stanoviště můžete vidět řadu vězeňských cel. Vidíte v nich konkrétní lidi z vaší minulosti, kteří jsou v těchto celách uvězněni. Vidíte tam lidi, kteří vám ublížili, když jste ještě byli dítětem. Vidíte v nich lidi, které jste někdy nazývali přáteli, kteří vás však v určitý okamžik vašeho života zklamali. Možná, že tam vidíte i jednoho nebo oba ze svých rodičů, možná svého bratra či svoji sestru, nebo jiné příslušníky vaší rodiny. Dokonce i váš manželský partner je uzamčen poblíž, uvězněn spolu s ostatními v tomto vězení, které jste vytvořili vy sami.

Toto vězení je totiž místností, kterou jste si sami vytvořili ve vlastním srdci. Tato temná, chladná, depresivní kobka existuje uprostřed vašeho každodenního života. Avšak nedaleko odtud stojí Ježíš a podává vám klíč, kterým můžete odemknout všechny jednotlivé cely a propustit na svobodu všechny tyto vaše známé, přátele a příbuzné.

Avšak pro vás to je nepřijatelné. Toho klíče se nechcete ani dotknout. Tito lidé vás zranili příliš hluboce. Věděli, co dělají, a přesto se toho dopustili - dokonce i váš partner, onen člověk, na kterého jste mysleli, že se můžete spolehnout ze všech nejvíce. A tak tento klíč odmítnete a odcházíte. Nejste ochotni zde stát ani o chvilku déle - a vidět Ježíše, vidět onen klíč v jeho ruce, slyšet prosbu, kterou vám naléhavě klade na srdce. Je to pro vás prostě příliš.

Avšak zatímco se snažíte uniknout, uděláte překvapivý objev. Není tam žádná cesta ven. Vy sami jste uvězněni společně se všemi ostatními vězni. Vaše neodpuštění, zloba a hořkost učinily svým zajatcem i vás samotné. Jako onen služebník v Ježíšově podobenství, kterému byl odpuštěn obrovský dluh, jste se rozhodli neodpustit a byli jste předáni věznitelům a mučitelům. Vaše svoboda je nyní závislá na vašem odpuštění.

Člověku to většinou chvilku trvá, než dospěje až k tomuto závěru. Vidíme všechna možná nebezpečí a rizika spojená s možností, že bychom druhým odpustili. Například to, co udělali, bylo skutečně špatné, ať už si to přiznají nebo ne. A třeba toho ani nelitují. Také se mohou cítit se svými skutky absolutně spokojeni a dokonce to může dojít až tak daleko, že ze způsobené škody viní vás samotné. Avšak odpuštění nikoho zodpovědnosti za jeho činy nezbavuje. Naše odpuštění druhým lidem ani nemusí napravit jejich vztah s Bohem. Pouze osvobodí vás samotné od starosti o to, jak je potrestat. Když někomu odpouštíte, neznamená to, že jej propouštíte na svobodu. Znamená to pouze to, že jej předáváte Bohu, na kterého se můžete spolehnout, že s nimi bude jednat Jeho vlastním, a proto tím nejlepším způsobem. Odpuštěním zachraňujete sami sebe od starosti se shromažďováním více a více důkazů viny toho druhého či od nepříjemného dalšího vnitřního setrvávání v oné bolavé situaci. Jestliže člověk odpustí, již se nepohybuje v myšlenkovém schématu "prohra-výhra". Je to vstup do svobody. Znamená to pustit věci z rukou.

Proto také často slyšíte lidi, kteří skutečně odpustili, říkat: "Cítila jsem se, jako by nějaké obrovské břemeno bylo sňato z mých zad." Ano, to je přesně to, o co zde jde. Je to jako doušek svěžího vzduchu proudící do vašeho srdce. Zatuchlé přítmí oné vězeňské kobky je najednou zaplaveno světlem a jasem. Poprvé po dlouhé době opět cítíte pokoj. Cítíte se být svobodni.

Ale jak toho dosáhnout? Svoji zlobu a zodpovědnost za souzení tohoto člověka prostě přenecháte Bohu. "Nemstěte se sami, milovaní, nýbrž dejte místo Božímu hněvu, neboť je napsáno: ,Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán'" (Římanům 12,19).

Jak zjistíte, že jste to dokázali? Zjistíte to tehdy, když ve vás při myšlence nebo pohledu na onoho člověka nevzkypí krev, ale spíše vůči němu cítíte lítost, máte s ním soucit a upřímně doufáte, že se z toho, co provedli, i oni sami dostanou.

Je samozřejmě ještě tolik věcí, které by bylo možné k tématu odpuštění říci, a tolik emocionálních zádrhelů, skrze které se ještě budete muset probojovat, abyste se ke skutečnému odpuštění dostali. Avšak skvělá manželství nejsou tvořena lidmi, kteří nikdy jeden druhého nezranili, pouze lidmi, kteří se rozhodli, že v jejich vztahu bude vládnout láska, která "nepočítá křivdy" (1 Korintským 13,5).

DNEŠNÍ ÚKOL
Cokoli jste svému partnerovi doposud neodpustili, odpusťte mu dnes. Pusťte to z rukou. Podobně, jako každý den prosíme našeho nebeského Otce "odpusť nám naše viny", stejně tak jej musíme každý den prosit o to, aby nám pomohl také "odpustit našim viníkům". Neodpuštění tebe a tvého partnera možná ve svém vězení drželo už příliš dlouho. Řekni z celého srdce: "Rozhodl či rozhodla jsem se odpustit."

Udělej si zde poznámku poté, co se ti podaří splnit dnešní úkol.

Co jsi dnes odpustil(a) svému partnerovi? Jak dlouho jsi na svých bedrech nesl(a) tíhu tohoto neodpuštění? Jaké nové možnosti vidíš před sebou nyní, když jsi tuto záležitost předal(a) Bohu?
_________________________________________________________________________________________
"Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí" (Lukáš 23,34)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama