Rytíři ještě žijí

20. ledna 2012 v 9:58 | Zorka |  Fejetony

V novém roce pro mne začal doslova nový život. Věci, které dosud byly dlouhodobě zablokovány, se otevřely a najednou ze všech stran se dávají do pohybu. Miluju ty chvíle, kdy mi Bůh ukáže, jaký plán pro mne má (znát svou budoucnost přímo od Boha fakt není špatné!), kdy mi ukáže, co mám dělat a jak, a ještě mi pošle lidi, aby mi totéž potvrdili. Abych ani na chvilku nebyla na pochybách, zda se mi to jenom nezdálo. Miluju ty chvíle, kdy jsem zaplavena Boží přítomností a láskou! Je to jako droga a já jí chci víc!!! :-)

A tak teď každý den stojím v úžasu nad novými a novými věcmi v mém životě a nedýchám vzrušením, co se to blíží. A kmitám, abych to všechno požehnání stihla následovat. :-) Ze setkání z našich domácích křesťanských skupinek odcházím doslova usmátá do vyčerpání. Jak jsou černoši jiní!!!! Jak jsou otevření a komunikativní! Jak si umí užít každý okamžik radosti! Miluju, jak všechno oslavují tancem a zpěvem! Nikde jsem neviděla tak úžasnou kombinaci naprosto seriózního a zodpovědného křesťanství spolu s humorem a vášní pro každou dobrou věc. Nikde jsem neviděla tak vyzrálé a ucelené, i velmi mladé lidi, jako tady v mé církvi. A nikde jsem nezažila tolik požehnání z jejich láskyplného vztahu.

Dnes ráno uprostřed toho mého kmitání jsem narazila na článek, ale hlavně na obrázek, který se silně dotkl mého srdce. Fotbalista, který v modlitbě klečí před Králem. Králem je míněn Stvořitel vesmíru. A tento rytíř před ním poklekl jako za starých časů zde.

Křesťané jsou v bibli přirovnáváni k Boží armádě. Oni sami o tom hodně mluví, ale skutečné rytíře srdcem i duší, aby člověk pohledal. Tento muž však o tom nejenom mluví. On to celým svým životem vyjadřuje: jsem rytíř ve službách Krále. Pro ženu to je naprosto úchvatný pohled. Setkat se s rytířem! S mužem, jehož sebevědomí stojí na kvalitních základech, nikoli na nabubřelé pýše a soběstředné "moudrosti". S mužem, který je statečný způsobem, který muži běžně neznají.

Podobný zážitek jsem měla i v čase vánočním, kdy jsem si na facebooku přečetla poznámku jednoho mladého muže k jednání anglické královny. Vyjádřil jí stejně jako rytíř z dávných časů úctu takovým způsobem, že jsem se náhle v duchu ocitla v historickém filmu Tři mušketýři. A podobným způsobem okomentoval na facebooku vánoční projev královny o pár dnů později také náš pastor.

I tohle rytířské jednání se mne silně dotklo. A současně mne přepadl zármutek z toho, z jaké země pocházím. Jak jsou Angličané hrdi na své království a na královnu! Jak si neustále cílevědomě a nahlas budují své vlastenecké pocity, svou lásku nejenom k Anglii, ale také k místu, kde žijí!

Nač můžeme být hrdi my? K čemu můžeme mít úctu? K "těm nahoře"? Kolika prospěchářského a intrikářského jednaní jsme svědky! A nejenom ve vedení naší země! Jaké boje o "koryta" se tam nahoře i kolem nás neustále odehrávají. Jak slušní a čestní lidé mizí v propadlišti dějin, aby se ti méně slušní, ale o to více viditelní a hluční dorvali svého. Žádné viditelné morální kvality, žádný jasný směr a cíl ve prospěch ostatních. Mnoho slov, co jako je naším cílem, ale cíle se mění podle toho, jak lidé přichízejí a odcházejí. A nikdy ne s prázdnou! Lze takovémuto vedení vzdávat čest a úctu? Šli bychom do boje jako rytíři za takovou vládu? Tak, jak to cítí Angličané?

Bible říká, že všechno vedení je od Boha. Nějaká stará moudrost praví, že máme vždy takovou vládu, jakou si zasloužíme. Že to, co je nahoře, je obrazem toho, co je dole. Z čeho ti lidé vyšli, to si nesou i do svých výšin. Tam to je však mnohem lépe vidět, než na ulici nebo v hospodě.

Takže ať se na to člověk dívá z které strany chce, změna začíná vždy dole. U nás samotných.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama